Množírna - peklo na zemi

Rozpačitě vytáčím číslo v telefonu a nechávám jej vyzvánět. Přichází neznámý člověk a já se dostávám dovnitř. V duchu si pomyslím, že by měla být na dveřích cedule s nápisem: „Pouze na vlastní nebezpečí" vzhledem k tomu, co mne čeká...

Ten pohled je hrůzný. Všude je mnoho lidí a jen minimum fotoaparátů a kamer. Nikdo nechce, aby se tento obrázek rozšířil do světa, a tak pečlivě místo střeží a kontrolují každý z pořízených snímků. Jedna z organizací na ochranu zvířat udělala mistrovský kousek a odhalila velmi rozsáhlou množírnu, kde byly chovány desítky psů pro velmi tučný zisk.

Hrůzný pohled

Ve chvíli, kdy jsem vešla za ta stará zrezavělá vrata, se mi udělalo zle od žaludku a do očí se mi nahrnuly slzy. Zpovzdálí jsem pozorovala snad stovky starých a špinavých přepravek na zvířata, které byly naskládané vedle sebe, aby utvořily dlouhou řadu v bývalém zchátralém statku (nebo snad bývalém kravíně). Každý člověk má nějakou představu, jak velký může kravín být, ovšem snad nikdo, kdo to nespatřil na vlastní oči, netuší, jak vypadá starý kravín plný přepravek pro psy, které jsou naskládané na sebe a tvoří několik řad dlouhých desítky metrů. Do výšky sahají tak vysoko, kam až dospělý člověk dosáhne, aby si dokázal vyndat psa nebo štěně z klece.

Člověk se neubrání slzám

Pocity, které se zmocní kohokoliv, kdo vstoupí dovnitř, se nedají slovy popsat. Muže i ženy bez výjimky zachvacuje tísnivý pocit a obrovská hrůza. Přestože jsou tu lidé, kteří se touto prací živí a dělají ji běžně, každý den zachraňují zvířata a poskytují jim pomoc, na tento pohled a pocity s ním spojené si nikdy nezvyknou. Téměř nikdo se neubrání slzám. Je to jako když všechny zábrany povolí a člověk se tváří v tvář setká s peklem. Jen těžko se lze soustředit na práci, když se všude kolem rozléhá psí kňučení a tesklivé naříkání, které rozbíjí srdce na tisíc kousků. Většina psů chovaných v množírnách (zvláště pak v těchto obrovských) je k člověku velmi nedůvěřivá, agresivní a ustrašená. Nesetkala se totiž s ničím jiným, než s hrubým zacházením a lidskou krutostí. Neznají pohlazení, mnohdy ani cizí pach. Jediný, koho znají, je jejich trýznitel - člověk, který jim takovýto život s klidným svědomím připravil. A to jen z toho důvodu, aby sám mohl sedět doma v sedačce za desetitisíce, dívat se na plazmovou televizi a vychutnávat si nejkvalitnější alkohol na přípitek, aby se mu ještě více dařilo. Tohle vše si totiž pořídí třeba za jediný měsíc špinavého obchodu se štěňaty. Takový člověk nemá žádné slitování. Je mu jedno, že má vedle za domem chátrající kravín plný zoufalých zvířat, do kterého fouká a v mrazech tam mnoho psů umírá. Zvířata jsou podvyživená, feny mnohdy vykrvácejí při nepovedeném porodu, nebo psi prostě umírají vyčerpáním a nemocí.

Nedůvěra k lidem

Psi z množíren jsou velmi ustrašení a brání se, ačkoliv by si člověk přál, aby je mohl všechny vzít do náruče a zajistit jim opravdový a láskyplný domov. Není ničím výjimečným, že tito pejsci ani nechtějí z přepravky ven, aby se na ně mohl podívat veterinář, nebo aby jim byla poskytnuta nutná pomoc. Mnoho let byl stísněný box jejich jediným domovem. Je to jejich útočiště, ačkoliv je plné výkalů. Psí kožíšek je tak špinavý a zacuchaný, že se bude muset ostříhat. Jejich drápky jsou zarostlé do masa a bolí při jakémkoliv dotyku, jejich srst je plná lysých a mokvajících míst, kožíšky jsou často plné parazitů. Někdy se v přepravkách najdou dokonce kostry mrtvých štěňátek.

Jen zisk, žádný soucit

Ačkoliv se jedná o stvoření, která mají člověku především dělat radost, tito psi nemají tušení, že existuje ještě nějaký jiný svět za dvířky klece, nebo že existují také hodní lidé. Tito psi nezažívají nic jiného, než velmi kruté zacházení pro zisk. Výdělek je mnohdy tak velký, že měsíčně převyšuje průměrnou českou mzdu třeba i desetkrát...

článek byl napsán pro web Můj pes - Množírna peklo na zemi